Sovík a emoce

Rozvoj těchto kompetencí: k učení, ke komunikaci.
Konkrétní cíl: Vytváří si povědomí o emocích, pocitech. Zkouší předvést emoce a rozpoznat pocity druhého.

Děti od školního věku začínají navazovat kamarádské vztahy. K tomu je třeba naučit se sdílet štěstí i neúspěchy s kamarády. Pokud se to dětem povede, mohou být jeden druhému opravdovou oporou.

Pastelky (více barev než jen základní sada), nůžky.

K tomuto metodickému listu je pracovní list C5A.

Převyprávějte dětem úvodní příběh. Zeptejte se jich, zda by uměly jako sovík poznat, když je někdo smutný nebo veselý. Popovídejte si o tom, že člověk může „mluvit“ i beze slov. Mluví za něj jeho tělo. Výraz v obličeji nebo třeba pohyby rukou.
Řekněte dětem, ať si teď vyzkoušejí tvářit se vesele, potom zkuste smutný výraz obličeje, vztek a zvolte další emoce podle toho, jak jste si je předem odzkoušeli třeba před zrcadlem.
Rozdejte dětem pracovní list – Emoce.
Pracovní list – emoce Úkoly:
1. Domaluj úsměv veselému obličeji a vybarvi jej veselými barvami (každé dítě může za veselou/ smutnou barvu považovat jinou).

2. Druhý obličej namaluj smutný a vybarvi jej smutnými barvami.

3. Popovídejte si o výrazech obličejů, které jsou namalované v hlavní části pracovního listu (POZOR! Některé výrazy v obličeji nejsou jednoznačné – mohou vyjadřovat různé emoce – pokuste se s dětmi je odhalit).

4. Řekněte dětem, ať označí ty obličeje, o kterých si myslí, že už je u nich někdo mohl vidět.

Pantomima emocí
Sedněte si s dětmi do kruhu. Každé dítě si vybere jednu kartičku s emocí (je možné použít kartičky z pracovního listu a další si domalovat, případně na ně napsat text a ten potom dětem přečíst), kterou pak musí beze slov předvést ostatním, a ti hádají, co předvádí. Kdo správně uhodl, pokračuje v předvádění. Dbáme na to, aby se všechny děti prostřídaly.
ANO – NE
Rozdělte děti do dvojic. Nechte je, ať si vylosují ve dvojici, zda budou říkat ANO, nebo NE. Řekněte jim, ať se postaví naproti sobě a napřed potichu začnou střídavě říkat vybrané slovo. Postupně se mají střídat rychleji a být hlasitější. Na signál vedoucího všichni najednou přestanou. Je vhodnější dětem na začátku hry předvést, co po nich chceme.
Tuto hru můžeme obměnit tak, že děti mluví zhruba středně hlasitě a vedoucí jim říká, jakým způsobem mají slova vyslovovat (např. nazlobeně, unaveně, vesele, smutně,…).

Dále je možné si společně zahrát hru Autobus: Vedoucí, instruktor nebo nejstarší dítě představuje řidiče autobusu (točí volantem, zastavuje, otevírá dveře). Děti stojí v řadě a vždy jeden nastoupí do autobusu s nějakou emocí, kterou se snaží co nejvěrněji ztvárnit (mimikou, gestikulací, zvuky). Tuto emoci okamžitě předvádí celé osazenstvo autobusu včetně řidiče.

Nebo hru Emoční štafeta:
Ve skupinkách musejí děti štafetově co nejrychleji sesbírat obrázky „smajlíků“ rozházených v prostoru (až do vybrání všech obrázků – za každý obdrží družstvo 1 bod, pokud získají 2 shodné – 1 bod navíc).
Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra: Poznání a Přátelství.

Nadměrný hluk při hře ANO – NE.
Pokud necháme děti rozstřihat kartičky – pozor při práci s nůžkami. Děti musí při střihání sedět a být v klidu. Věnovat více pozornosti hyperaktivním dětem.

Sovík seděl na větvi stromu, kde bydlel, a rozhlížel se po okolí. Najednou zahlédl mravenečka. Co to? Mraveneček je nějaký jiný, vůbec se neusmívá. „Copak je, mravenečku?“ zeptal se sovík. Ále z našeho mraveniště se ztratil ještě menší mraveneček, než jsem já, a nikdo neví, kde ho hledat. Povídá nešťastně mraveneček …… . Sovíkovi je kamaráda líto a tak mu povídá, počkej, já se rozhlédnu okolo, třeba ho z té výšky lépe uvidím. Sovík kouká, hlavou otáčí kolem dokola a najednou ho uviděl. Malinkatý mraveneček sedí pod jahodou a pláče. Sovík poradil svému kamarádovi, kde malého mravenečka hledat, a ten se za ním radostně rozběhl.
Sovík se zase vrátil na svoji větev a spokojeně pozoruje dál své okolí. Je rád, že mohl někomu pomoci a smutek změnit v radost.

Dbejte na to, aby neklidné děti dodržovaly pravidla chování a při hrách nevyrušovaly hlukem atd. (v případě nutnosti trestejte vlídně a krátkodobě!).
Pořádně si ověřte, jestli dítě ví, co má za úkol v pracovním listu – buďte trpěliví a znovu se ptejte, jaké barvy jsou pro jedince veselé a jaké smutné.
Hry na emoce nejsou vhodné pro děti s autismem či jiným mentálním postižením!!!