Netradiční sporty

Rozvoj těchto kompetencí: k učení, sociální a personální.
Seznámí se s netradičními sporty (florbal, ringo atd.). Osvojuje si techniku těchto her. Trénuje a rozvíjí pohybové dovednosti s kroužkem a hokejkou. Co nejlepším výkonem napomáhá k úspěchu družstva.

Indiánské kmeny v Severní Americe se od sebe lišily navzájem v mnoha směrech. Nejvýrazněji svým jazykem, ale jedno měly společné – hry. Například hrou s kroužkem z kůže se bavily všechny kmeny na východním pobřeží Severní Ameriky a také prérijní indiáni. Spíše to byla hra pro ženy, protože muži bojovali a lovili zvěř. Tato hra se v různé úpravě hraje dodnes pod názvem RINGO.

Dvě branky, florbalové hokejky pro každého hráče, míček s otvory, molitanový míček, ringo kroužek, volejbalová síť.
K tomuto metodickému listu není k dispozici žádný pracovní list.

Ringo:
je jednoduchá hra s gumovým ringo kroužkem. Cílem hry je umístit kroužek přes síť do soupeřova hřiště tak, aby jej nechytil. Hraje se na volejbalovém hřišti, dva čtverce 9 × 9 m (ale samozřejmě se dají využít i jiné prostory). Hrát mohou dva hráči proti sobě, ale také dvojice, trojice nebo celé týmy. Dvojice hrají s jedním kroužkem, ostatní se dvěma kroužky.
Na začátku hry rozdělí vedoucí děti do dvou družstev maximálně pětičlenných. Hráči se rozestaví na své polovině hřiště. Nejprve si vyzkouší několikrát přehodit síť a chytit ringo. První zápasy hrají děti s jedním kroužkem. Po získání zručnosti můžeme vyzkoušet hru se dvěma kroužky najednou. Družstva mezi sebou losují. Kdo vyhraje, začíná hru podáním ze zadní čáry hřiště (hráči se na podání během hry střídají). Soupeř musí kroužek chytit a hodit zpět. Ringo je hozeno správně, pokud letí vzduchem naplocho, nesmí rotovat. Spoluhráči si nepřihrávají. Hráč s kroužkem smí udělat jeden krok a vykročit, ale před došlápnutím na zem musí kroužek odhodit. Nesmí se házet z výskoku, jinou rukou než byl kroužek chycen a nesmí se také navlékat na ruku. Body se získávají, popřípadě ztrácejí za každý kroužek. Družstvo, které hodilo kroužek do autu či do sítě, ztrácí bod. Hraje se do patnácti bodů, k vítězství stačí rozdíl jednoho bodu (14:15).

Florbal:
hrají dvě družstva, která se snaží vstřelit branku malým míčkem s otvory pomocí plastové hokejky.
Hra vyžaduje zvládnutí techniky ovládání míče hokejkou, což je náročné a vyžaduje především kázeň hráčů a dostatečný prostor. Před začátkem utkání je tedy nutné věnovat dostatek času nácviku hry.
Vedoucí rozdělí děti do dvojic. Děti se učí a procvičují vedení míče holí, přihrávání míče, střelbu na cíl a chytání. Pro nácvik můžeme zvolit molitanový míček.
Florbal se hraje na hřišti se dvěma brankami na kratších stranách. Hraje se na 3 × 5 minut. Vedoucí rozdělí děti do dvou šestičlenných družstev. Družstva si zvolí brankáře. Hráči musí umět vést míček hokejkou po hřišti, střílet a také přihrát spoluhráči. Rozehrání míčku provádí hráč úderem, ne tažením nebo zvedáním. Protihráč musí být ve vzdálenosti nejméně 3 m od rozehrávajícího. Pokud hráč zahraje míček mimo hrací území, rozehrává soupeř z místa, kde míček opustil hrací plochu. Branka může být dosažena jen hokejkou. Zakázáno je sekání, hra ve výskoku, hákování, hraní hlavou nebo rukou, přihrávka nohou, hraní nebo pokus o zasažení míčku nad koleny, strkání do soupeře, držení protihráče. Pokud hráč poruší pravidla, je jeho družstvo potrestáno volným úderem nebo vyloučením hráče. Vítězí družsto, které vstřelilo za hrací dobu nejvíce gólů.
Dobrovolný úkol: Zkuste i jiné netradiční sporty např. kroket, korfbal, basebal, pétanque...
Na aktivitu lze navázat zapojením do pionýrských soutěží v ringu a florbalu.

Při hře florbal je základní podmínkou zajištění bezpečnosti hráčů. Proto je nutné velikosti hřiště přizpůsobit počet hráčů i pravidla. Důsledně dbát na dodržování pravidel hry.

Děti s diagnózou autismus nechápou pravidla her. Těmto dětem nabídneme jinou činnost např. nakreslit obrázek indiána – dle motivace. Tento obrázek pak může sloužit jako odměna pro nejaktivnějšího hráče. Zařadit autistické děti do kolektivních her lze tehdy, pokud jim zadáme konkrétní úkol – např. brankář. Musí jít o konkretizaci úkolu jednoduchým pokynem.
Děti s poruchou motoriky nebo děti s poruchou orientace v prostoru budou mít při těchto hrách problémy. Je lépe je pověřovat jinými úkoly – rozhodčí, hodnotitelé, příprava diplomů… Nevylučovat je ze hry, ale pověřit je jiným úkolem.