Víte, že?

Výstupy projektu Klíčení jsou volně k využití nejen pro další sdružení dětí a mládeže, ale například i pro školská zařízení.

Informace k „majetku bývalé PO SSM“ (1993)

1993
Informace k majetku bývalé PO SSM
Příloha písemné zprávy z jednání I. výročního zasedání ČRP 6. – 7. února 1993
  

Úvod

Problém majetku bývalé PO SSM se táhne od roku 1990 a v různém čase a v různé intenzitě je využíván k  očerňování Pionýra. (Často je uměle nafukován a využíván např. i k oslabování naší argumentace a zdůvodnění nynějších finančních i dalších požadavků a námětů.)

ČRP, VV-ČR P a jednotliví představitelé Pionýra celé tři roky trpělivě vysvětlovali celý problém majetku bývalé PO SSM a snažili se řešit i spory z něho plynoucí. Vše dokládali dostupnými a konkrétními údaji a všechny nejasnosti se snažili vysvětlovat maximálně věcně a seriozně, i když od oponentů obdobné přístupy zdaleka nebyly běžné… i proto můžeme konstatovat, že (přes mnohé problémy) postupem doby se vcelku podařilo část nejčastějších otázek objasnit.

Tato informace je shrnutím základních problémů, podkladem pro další jednání, dílčím součtem i vyjádřením zásadních názorů Pionýra. Otázka majetku, jeho nabytí a rozšiřování je totiž pro každou organizaci otázkou stejně tak citlivou, jako významnou.

 
Základní princip přístupu

Zásadní stanovisko Pionýra k využití majetku bývalých pionýrských skupin PO SSM je známé, mnohokráte prezentované a realizované: MAJETEK MÁ SLOUŽIT DĚTEM!

 
Východiska

Mechanicky, na základě prosté podobnosti názvů je tzv. majetek PO SSM a majetek Pionýra ztotožňován, resp. je mezi něj kladeno rovnítko. Takovýto přístup svědčí o základních neznalostech jak v pojmech, tak i o záměrném matení souvislostí, vazeb i zásadních odlišností těchto dvou organizací.

Pionýrská organizace SSM (viz. tehdejší dokumenty) byla relativně samostatnou součástí SSM. Z tohoto faktu byly odvozeny i její veškeré, zejm. ekonomické a majetkové vztahy a možnosti.

PO SSM, jako celek, nikdy žádný majetek nevlastnila, a vlastnit nemohla, neboť nebyla právnickou osobou a byla při svém jednání zcela závislá na SSM. Ani vyšší orgány PO SSM (okresní, krajské, republikové i ústřední) neměly právní subjektivitu, nemohly samy hospodařit, neměly samostatné účty atd. Vše zcela podléhalo schvalování a rozhodování příslušných výborů SSM. Majetkem SSM byly i ty objekty, materiál a finanční prostředky, které byly věnovány přímo pro činnost PO SSM.

Výjimku tvořily pionýrské skupiny – jako základní organizační a hospodářské jednotky. Byly právními subjekty, a tudíž měly určitá majetková práva. Jednalo se však vždy o majetek, který sloužil přímo dětem a jejich činnosti – jako stany, kotlíky, míče, max. jednoduché táborové základny, tedy nikoli takové honosné objekty, jimiž byla tzv. politicko-výchovná střediska SÚZ.

Základní právní subjekty, tj. ZO SSM a  pionýrské skupiny PO SSM nemohly až do ledna 1990 se svým majetkem disponovat zcela samostatně. Změna byla dána usnesením Mimořádného sjezdu SSM, který předal možnost rozhodovat o majetku nejnižších právních subjektů členské základně. Tím byl majetek ZO (MO, CUV, CŠV, FV, PV, CZV) SSM a pionýrských skupin (pozn. 1) „vyvázán“ z celkového objemu majetku SSM již v lednu 1990 a uvedené subjekty s ním mohly nakládat dle úvahy svých členů.

Od té doby probíhá prakticky až dosud proces, kdy je tento majetek v pohybu, mj. je převáděn na další subjekty (v širokém spektru organizací [včetně dětských a mládežnických] či na státní a obecní zařízení – kterými jsou DDM a základní školy!).

 
Postup organizace Pionýr

Po listopadu 1989, resp. po lednu 1990 (kdy 20. ledna 1990 vznikla organizace „Pionýr“), měly pionýrské skupiny PO SSM možnost, aby se rozhodly, CO budou DĚLAT DÁLE a „kam chtějí patřit“. Mohly přejít do organizace „Pionýr“ (řada jich této možnosti využila), jiné přecházely do jiných organizací, další si založily organizace vlastní, třeba i jen na místním nebo zájmovém principu.

JEDNO Z PRVNÍCH USNESENÍ „Přípravné federální rady Pionýra“ (pozn. 2) ŘEŠILO JAK PROBLÉM ZAPOJENÍ BÝVALÝCH ČLENU PO SSM DO PIONÝRA, TAK i ZAJIŠTĚNÍ PODMÍNEK a MOŽNOSTI PRO JINÉ, TJ. NEPIONÝRSKÉ SUBJEKTY. (Tento úkol nebyl Pionýru nikým nařízen, ten si stanovil sám, na základě svých cílů. Byl to i praktický důkaz jeho, pro jiné organizace nového, přístupu k činnosti – k faktické realizaci principu plurality v dětském a mládežnickém hnutí.)

Řada členů bývalé PO SSM využila ještě do srpna 1990 výhodu zastřešení profesionálními pracovníky školství (pozn. 3) (vedoucími PS bývalé PO SSM) a své definitivní rozhodnutí o přechodu do Pionýra či k jiné cestě, odložili na později.

Proces oddělování či transformace probíhal celý rok 1990, ale definitivně nebyl ukončen, neboť základní články, tj. pionýrské skupiny (Pionýra) mají, jako právní subjekty, významná práva i v oblasti hospodaření a mohou nakládat se svým majetkem i tak, že pokud by PS jako celek či její část odcházela z Pionýra, dojde v otázce majetku ke spravedlivému vyrovnání. Jsme přesvědčeni, že tento výrazně demokratický princip je ojedinělý ve všech srovnatelných organizacích a svědčí i o dobré vůli Pionýra problémy s majetkem bývalé PO SSM řešit.

 
Držba majetku Pionýra je oprávněná

Na základě výše uvedených skutečností je možné konstatovat, že občanské sdružení Pionýr získalo svůj majetek zcela legálními způsoby (jako právní nástupce PO SSM, když vytvořilo možnosti pro odchod [i s majetkem] všem, kdo o to projevil zájem]. Svůj majetek užívá a nakládá s ním se všemi právy vlastníka.

Ústavní zákon č. 497/90 Sb., § 2, odst. 5, potvrdil oprávněnost existence tohoto majetku a jeho držbu. (Přesto jsme pro větší jednoznačnost požádali FS ČSFR o výklad ustanovení § 2, odst. 5 ústavního zákona č. 497/90 Sb. Na tento dotaz nám bylo písemně sděleno, že Pionýr je řádně registrovanou organizací a citovaný ústavní zákon se na něj v žádném směru nevztahuje, ani pokud jde o věci, které původně patřily SSM, a není povinen je vydat státu.)

Orgánům Pionýra, zejm. okresním radám, připadá (od založení Pionýra), v souladu s platnými právními normami, potom povinnost, rozhodnout o využití majetku PS, které se samovolně rozpadly, aniž by stanovily, co s jejich majetkem dále.

 
Argumenty pro a proti

Přes jasnost a demokratičnost v  přístupech byly a jsou proti nám vedeny útoky, které cíleně směřovaly-směřují k poškození obnoveného Pionýra. (Odepření možnosti využít majetek PS bývalé PO SSM takovýmto krokem bezesporu je!) Pak už se jen hledaly záminky, jak vše „objektivně“ zdůvodnit a pro málo informovanou veřejnost zaobalit tak, aby vše bylo přijatelné. a tak vznikaly návrhy:

  1. aby byl všechen majetek bývalých pionýrských skupin PO SSM převeden na základní školy, neboť vzhledem k údajné 100% organizovanost se jednalo pouze o formalitu v rozdílu mezi žákem a členem PO SSM…
    V PO SSM existovala většina pionýrských skupin při základních školách, ale rozhodně ne zanedbatelné množství PS působilo v místě bydliště, u státních a společenských zařízení, institucí a  organizací a sdružovalo členy PO SSM – ale žáky různých škol (a jak příp. dělit tento majetek?).
    Hlavně však tvrzení, že „co žák to člen PO SSM“ nevychází z reality (snad z nějakého konkrétního místa?). Je to možné doložit čísly tzv. % organizovanosti žáků ZŠ v PO SSM – od cca 20%, přes 54% až po 78%. To má ke tvrzení „co žák to člen PO SSM“ dost daleko. Situace byla navíc značně rozdílná v jednotlivých místech, kdy např. nejorganizovanější byl kraj severočeský (přes 80% a to v polovině 80. let), ale např. v Praze se situace stále pohybovala mezi 50 – 60%.
    (To je řeč čísel, v níž navíc působil lidský faktor, resp. skutečnost, že výše mezd vedoucích PS závisela na % organizovanosti, takže leckde svoji roli sehrála i „ostrá tužka“ nebo se k počtu dětí na PS u základní školy připočítávali členové PO SSM z tzv. odloučených oddílů.)

  2. aby se všechen majetek pionýrských skupin PO SSM (ale tím jsou často myšleny jen pionýrské skupiny Pionýra) přerozdělil orgánem státní správy, který by tak zajistil objektivní dělbu. (Pro zdůvodnění se používá argumentu, že se jedná se vlastně o majetek nás všech, protože byl vytvořen z daní nás všech. a tudíž o něm nemůže rozhodovat jedno z mnoha občanských sdružení.)
    Majetek pionýrských skupin PO SSM byl vytvářen z různých zdrojů. Státní dotace (o nich by bylo možné říci, že pocházely z daní) byly pouze jednou z možností financování činnosti, resp. nákupu materiálu pro PO SSM. (Obdobně by se mohl „rozebrat“ majetek OÚNZů, který byl také vytvořen z daní?)
    Majetek dnešních pionýrských skupin byl (i dříve) reálně tvořen jako majetek společenské organizace. Často naznačovaná možnost, že na pionýrské skupiny PO SSM byl převáděn (např. patronátními podniky) majetek jen proto, že nikam jinam být předán nemohl, pokulhává. Patronátní podniky obdobně podporovaly (a to v nepoměrně větší míře) např. tělovýchovné jednoty, základní organizace SVAZARMu, ale i  přímo školy. Pionýrské skupiny PO SSM byly prostě dalšími podporovanými subjekty.
    Požadavkem na administrativní přerozdělení majetku není ani zohledněna dobrovolná brigádnická práce oddílových vedoucích na údržbě materiálu a vybavení (či výstavbě základen). Pokud by vedoucí nepřistupovali k tomuto majetku s maximální šetrností, tak by mnohde už žádný nebyl. Při běžném hospodaření a odpisování by u jiných státních či postátněných organizací tento majetek již neexistoval!

  3. aby PS předaly majetek základním školám, čímž by bylo posíleno materiálně-technické vybavení škol, nejednou podpořené argumentem, že PS nejsou dostatečně schopné materiál využít.
    Vedle všech již dříve uvedených skutečností je třeba brát v  úvahu, že jde o majetek bývalé dětské organizace. Proto je snad pochopitelné, aby v první řadě sloužil dětem v dětských organizacích – byť nejsou přímými právními nástupci PO SSM, ale postupným vývojem vznikly. Následně potom ať jej využívají i děti ve státních a  obecních zařízeních, tj. ve školách či DDM atp. Proč tato „preference“ dětí z organizací na „úkor“ dětí ze škol?
    Důvod je nasnadě – školy jsou státní instituce, a tudíž i státem cele zajišťované. Dětské organizace získávají ze státního rozpočtu jen část prostředků, proto je u nich pokrytí nákladů nepoměrně komplikovanější. Pro nás je logické, že požadavky ZŠ na „rozebrání“ majetku bývalé PO SSM by měly být uspokojovány až v „druhé“ řadě.

  4. aby majetek zůstal v konkrétních místech (obcích), zdůvodňovaný faktem, že příslušný majetek PS dostaly „děti z Kyžlic“, a proto je nepřípustné, aby, např. při zániku PS v Kyžlicích, byl tento majetek předán do jiného místa.
    V souladu s právem: majetek je určitého právního subjektu (složky dětské organizace) a ten má právo s ním naložit dle uvážení. Pokud tak neučiní sám, při své likvidaci, přechází toto právo na nadřízený orgán. Ten posoudí nároky jednotlivých zainteresovaných stran a má možnost (i musí) samostatně rozhodnout. (Jeho rozhodnutí nemůže být nahrazeno žádným přáním nebo příkazem ze zákona nekompetentních [ať právnických či fyzických] osob.)
    Tento postup Pionýra je po právní stránce správný a nenaráží ani na mravní bariery, vytyčené a prosazované jím pro majetek bývalé PO SSM. Majetek v konečné fázi slouží opět dětem!

  5. aby byla vytvořena stejná startovní čára pro všechny a Pionýr, aby nezneužil svého postavení právního nástupce PO SSM.
    Od samého obnovení plurality dětského hnutí uplatňuje MŠMT ČR diferencovaný přístup k organizacím – s výraznou preferencí (na základě jejich žádosti) těch, které v minulosti nemohly otevřeně působit.
    v minulosti proskribované organizace jsou zvýhodňovány dotační politikou státu (např. v roce 1990 obdržela organizace Junák částku 2.918.000,- Kčs a Pionýr 1.960.000,- Kčs, v roce 1991 dostal Junák 32.794.000,- Kčs a Pionýr 18.567.000,- Kčs). Jsme přesvědčeni, že jde o dostatečnou preferenci. (Pionýr s diferencovaným přístupem k bývalým organizacím vyslovil jednoznačný souhlas, protože křivdy z minulosti musí být napraveny.) Vždyť současně všem jejich základním článkům zůstal majetek, resp. jeho poměrná část, pokud přecházely z PO SSM.
    Nově vzniklé organizace jsou na tom obdobně jako Pionýr, neboť i do nich přešly bývalé pionýrské skupiny PO SSM (nebo jejich části) s  příslušným majetkem. (Tyto organizace vesměs vznikly buď z pionýrských skupin PO SSM nebo z dalších organizací bývalé Národní fronty [SVAZARM atp.] a od nich tedy musely přebírat i příslušné vybavení – a nikoli, aby je stále „zásobovala“ bývalá PO SSM, prostřednictvím Pionýra.)

 
Závěr

V uvedeném přehledu (vývoji) je dostatečně vysvětleno, jak Pionýr k majetku pionýrských skupin PO SSM fakticky přistupuje. (A jiný, tzv. majetek PO SSM, neexistuje !)

Dále je nutné zdůraznit fakt, že pionýrské skupiny Pionýra, ale i všechny základní články nových či dalších obnovených organizací pracujících s dětmi, které převzaly majetek z pionýrských skupin bývalé PO SSM, jsou na stejné organizační úrovni. Majetek by jim měl proto zůstat, ve smyslu ústavního zákona č. 497/90 Sb., nedotčen.

Řada útoků proti Pionýru vychází z neznalosti faktů či je dána nedostatečnou výší právního vědomí. Nejedna pomluva či stížnost je motivována i osobní záští (snahou „vylepšit“ si svůj profil), ale i konkrétním přehmatem našich členů (nikdo také netvrdí, že ani z naší strany nemohlo v některých místech dojít k necitlivému řešení problému).

Je tudíž potřeba problémy řešit s klidem a v souladu s právem, neboť příkré přístupy od členů Pionýra nedělají naší organizaci dobrou reklamu. Ovšem ani divoké zábory majetku PS Pionýra nesvědčí o seriozním přístupu ostatních zainteresovaných. Základním vodítkem všech vykonaných kroků přece musí být zákon a zájem dětí.

Jsme přesvědčeni, že jen takovýto postup je správný, a to jak z hlediska právního, tak i morálního. Proto odmítáme útoky na Pionýra z důvodů majetkových jako účelové, vedené snahou poškodit organizaci a v konečném důsledku děti-její členy a  oslabit zdravou konkurenci v práci s dětmi..


Přílohy:


Poznámky:

  
(pozn. 1)
v každém případě šlo o majetek ZÁKLADNÍCH ČLÁNKŮ SSM, a ten nebyl ústavním zákonem č. 494/90. Sb. „O navrácení majetku SSM lidu ČSFR“ dotčen (a nepodléhal vydání státu)!
(zpět do textu) 
  
(pozn. 2)
viz. závěr ze 3. zasedání PFR P dne 10. února 1990, bod 5. „Dopis PFR P oddílům a skupinám, okresním a obvodním radám Pionýra“, cit.: „Čím začneme? Podle závěrů mimořádné celostátní konference pionýrských pracovníků nejpozději v průběhu března 1990 by se měli seznámit všechny jiskry, pionýři a pionýrští pracovníci s Programovými zásadami a Statutem Pionýra. Každý z nich by se měl svobodně rozhodnout, zda chce být členem Pionýra. Oddíly a skupiny by měly učinit obdobné rozhodnutí a oznámit to okresní radě. Nové okresní rady po svém ustavení neprodleně oznámí přípravné republikové radě Pionýra stav členské základny Pionýra v okrese.
Přípravná federální rada Pionýra doporučuje, aby pionýrské skupiny do 31. 8. 1990 vytvářely dle možností i podmínky pro práci bývalých oddílů PO SSM, které se dosud nerozhodly o svém dalším zapojení do práce v  Pionýru …“
(zpět do textu)
 
(pozn. 3)
Placení pracovníci (dle možností či zájmu) skončili nebo mohli skončit svoji práci pro dětskou organizaci v průběhu jara a léta 1990, nejpozději k 31. srpnu 1990. (Některým byla nabídnuta práce v resortu školství, jiní byli jako „poznamenaní PO SSM“ odmítnuti – přestože se často jednalo o velice zkušené pracovníky v oboru pedagogiky volného času dětí a mládeže …)
(zpět do textu)