Oáza
Čas od času přemýšlíme o tom, co bychom rádi ve svém životě vylepšili. Vymýšlíme si předsevzetí, ve snaze být o něco lepší, hodnější, pečlivější. Každý sám za sebe. Děláme to každý třeba pro nový rok. a každý rok většina našich přání a cílů vezme za své nedlouho po té, co odstrojíme stromeček a atmosféru Vánoc odnese vítr. Ne každý z nás je natolik silný, aby všechny své bolístky nesl úplně sám. Nikdo však úplně sám není. a co teprve v oddílu mezi pěti, deseti, dvaceti vrstevníky!
A proto je tu pro děti projekt Oáza, který je takovým hromadným předsevzetím. Pokud se skupina dětí rozhodne do projektu přihlásit, je to, jako by si všichni navzájem podali ruce a společně se rozhodli, že tentokrát opravdu něco dokáží vylepšit.
O čem vlastně je, tahle Oáza? a proč vlastně je? Kdybychom si chtěli hrát na básníky, mohli bychom říct, že jde o hledání vody a zeleně v poušti současných mezilidských vztahů. Já ale nejsem básník a ani nemám pocit, že žiji v poušti. Na druhou stranu ale nejsem ani úplný idealista. Chodím s očima i ušima otevřenýma a nenosím hlavu v oblacích. Mám nohy hezky pevně na zemi, a tak vidím, že i když v současné společnosti není ještě úplně všechno obarvené na černo, máme se stále o co snažit. Proto Oáza.
Úvodním seminářem k projektu byla letošní Mezinárodní dílna vedoucích, která proběhla 14. – 17. listopadu 2002 v Čelákovicích a která se nám s hlavní myšlenkovou náplní Oázy krásně časově setkala. Šestnáctého listopadu se totiž slaví mezinárodní den tolerance. a tolerance, schopnost ctít rozdíly a přijmout něco, na co nejsme tak úplně zvyklí, to je určitě dobrá cesta ke změnám k lepšímu. Informace, které mohli účastníci Dílny získat v jednotlivých sekcích, byly ve své podstatě teoretickým úvodem do projektu Oáza. Pokud jste se teď vy, kteří jste na Dílně nebyli, trošku lekli, tak můžete zase klidně vydechnout. Nechci rozhodně říkat, že jste o nic nepřišli – Dílna rozhodně stála za to, ale pokud jde o možnost zúčastnit se projektu Oáza, nebudete v žádné výrazné nevýhodě. Účast na dílně není nutnou podmínkou pro přihlášení oddílu do projektu a o žádné informace, které s projektem přímo souvisí, nebudete ochuzeni. Projekt je připraven pro ucelené kolektivy, ve kterých už děti nějakou dobu fungují pohromadě – pro oddíly, skupiny, kluby … Taková skupinka dětí se snaží ze svého oddílu – vlastně ze své klubovny – vytvořit oázu pozitivních vztahů, příjemné atmosféry a pěkných zážitků. Místo, kam se každé z dětí rádo vrací, kde se může cítit bezpečně. Předsevzetím pro celý kolektiv je tedy vlastně zlepšení cítění a vystupování každého jednotlivce, a tím vytvoření příjemných vztahů ve skupině, otevřenost mezi kamarády. Svou úlohu tu samozřejmě musí sehrát i vedoucí. Jeho úkolem v projektu je usměrnit děti, alespoň v počátcích, rada a pomoc při vytváření prostoru pro společné prožitky, které budou děti motivovat k další společné činnosti. Vedoucí by vlastně měl být aktivním členem týmu, který Oázu buduje. Má-li být prostředí Oázy přirozené, neměl by se vedoucí, který s dětmi běžně funguje, omezit na roli návštěvníka a “odborného poradce”.
Celý projekt je pro děti připraven jako dlouhodobá etapová hra. Vedoucí mohou prostřednictvím této prezentace získat informace o jednotlivých fázích. o tom, jaký je cíl této fáze a z které strany je možné se do načrtnutého problému “zakousnout”. V žádném případě nechceme vytvořit seznam postupných kroků, návodů a her, kde by si vedoucí dětského kolektivu pravidelně maloval křížek do kolonky “splněno”. V jednotlivých částech se vám spíše pokusíme předkládat nabídku her a námětů aktivit, které se k dané etapě vztahují a které by bylo možné použít při přípravě programu na příští oddílovou schůzku nebo víkendovou akci. Záleží už potom na každém vedoucím, nakolik se těchto návodů podrží a kolik tvůrčího ducha objeví sám v sobě. První fází projektu je vlastně revize současného stavu skupiny. Tady je potřeba ukázat si, proč a kam chtějí děti dál směřovat, jaké mají cíle a jakou podobu chtějí své Oáze dát. V dalších etapách by se děti měly seznámit s možnostmi řešení problémů a konfliktů, vyzkoušet si, co je to mít za něco zodpovědnost, co to znamená za něco ručit. Na druhé straně dostanou možnost relaxovat – jen tak odpočívat a snít, ale i být divoké, křičet, běhat a dovádět. Chceme je naučit odlehčit napjatou situaci, posílit pocuchané sebevědomí, zlepšit sebepojetí méně průbojných kamarádů. Umět najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem, mezi povinností a zábavou, umět udělat radost svým blízkým a vědět, na koho se mohou obrátit, když je někdo v nouzi. Prostě vědět, že ta skupinka lidiček kolem jim poskytuje dostatečné zázemí, aby se mohli cítit bezpečně a jistě. a že tahle skupinka není uzavřená ve veliké bublině a ztracená někde v prázdnu, ale že když natáhnou ruku někam ven, nejspíš nahmátnou jinou ruku, která se zrovna snaží o totéž. Jednou z posledních fází projektu je otevření Oázy dětem, které nemají optimální podmínky k tomu, aby byly součástí běžného dětského kolektivu – dětem z dětských domovů, příslušníkům odlišných etnických skupin, dětem handicapovaným a nebo dětským kolektivů v zahraničí v rámci mezinárodních výměn.
Cílem celého projektu je zlepšení komunikace uvnitř sociální skupiny, vytvoření pohody v oddíle a vybudování prostředí, které je dětem příjemné a kam se rády vrací. Dalším schůdkem na cestě je umožnit přijetí znevýhodněných dětí a spoluúčast dětí na řízení skupiny. Projekt umožňuje dětem podílet se na vytváření hodnotového systému, nabízí možnost zahraničních výměn a aktivit. Projekt si dále ukládá za cíl omezit výskyt šikany – ať již uvnitř sociální skupiny nebo vně ní – pomocí dětem, kterým se děje bezpráví.
Ale dost už teorie. Pokud vás předchozí řádky zaujaly a máte chuť to zkusit, představte Oázu dětem.
Počátky projektu Oáza se datují do roku 1995, kdy stejnojmenný projekt získal podporu rady Evropy v rámci kampaně mládeže proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a intoleranci. Oáza 2002 na tento projekt myšlenkově navazuje.