Jak začít
Jak začít aneb
PŘIHLÁŠENÍ DO PROJEKTU – revize současného stavu, formulace pravidel Oázy
První, co byste měli společně udělat, je jakási “inventura” současné situace ve skupině. Dejte hlavy dohromady a sepište nebo namalujte na kus papíru, co máte v oddíle rádi, co vás baví, co chcete, co se vám líbí a k čemu se rádi vracíte. a nesnažte se vyhnout ani seznámku toho, co vám naopak trochu vadí, co se vám nelíbí a k čemu v budoucnosti určitě nechcete dospět. Tím máte za sebou první krok. Zasadili jste první symbolickou palmu ve vaší Oáze, která se možná v budoucnu stane součástí sítě mnoha podobných Oáz.
Nápad: Pokud s dětmi už nějakou dobu pracujete, tak víte i bez upozorňování, že u nějakého sepisování seznamů vám dlouho nevydrží. Zkuste je tedy motivovat nějakou krátkou hrou. Vyberte z jejich středu dobrovolníka a obkreslete obrys jeho těla na velikou plachtu balicího papíru. Dejte dětem k dispozici hromadu barevných pastelek a fixů – myslete na to, že pro některé z nich je přirozenější vyjádřit se obrázkem. Nijak děti v jejich projevu neomezujte. Věci, které mají rády a které je baví, budou uvnitř obrysu těla, ty, bez kterých by se raději obešly, ať píšou nebo kreslí ven.
Počítejte s tím, že celá hra vám nevyplní v programu víc než dvacet minut
a)pravidla
Každá společnost, ve které mají lidé nějak společně fungovat, se musí řídit určitými pravidly. Usnadňují vzájemnou komunikaci a většinu z nich si ani neuvědomujeme. Přesto v nás slovo “pravidlo” vzbudí pocity spíš nepříjemné. a tak je potřeba dětem napřed ukázat, k čemu mohou být pravidla dobrá. Her se na podobné téma dá určitě vymyslet řada, my vám nabízíme alespoň jednu, která by vás mohla inspirovat.
Hra:
Na schůzku si přineste několik hracích plánů ke hře “Člověče, nezlob se” a příslušný počet figurek a kostek (jedna figurka pro jednoho hráče). Rozdělte děti do skupin po čtyřech nebo šesti a každou skupinku umístěte k jednomu hracímu plánu, pokud možno tak, aby mezi jednotlivými skupinami byl odstup. Společným pravidlem pro všechny je mlčení po celou dobu hry. u každého hracího plánu je list s upravenými pravidly hry “Člověče, nezlob se”, podle kterých bude daná skupinka hrát. Rozdíly spočívají v drobnostech, můžete si vymyslet, co vás napadne.
Například:
| hodí-li hráč číslo 1, posune se na hracím poli o 1 + takový počet polí, jako hráč před ním | |
| hodí-li hráč číslo 2, je povinen házet ještě jednou a tato dvojka se mu od podruhé hozeného čísla odečte (hodí-li druhým hodem 2 nebo 1, zůstává stát) | |
| hodí-li hráč číslo 3, posune se na hracím poli o tři pole zpět | |
| hodí-li hráč číslo 4, smí posunout libovolnou figurkou soupeře o 4 pole libovolným směrem | |
| hodí-li hráč číslo 5, může házet znovu a počty se sčítají | |
| hodí-li hráč číslo 6, smí hodit ještě jednou a vybrat si z obou čísel to, které mu lépe vyhovuje | |
| padne-li na kostce číslo 1-3, postoupí hráč vpřed o trojnásobek, padne-li číslo 4-6, vrací se o dvojnásobek | |
| padne-li číslo liché, smí hráč libovolně posunout figurku soupeře o tři pole | |
| padne-li číslo sudé, posunuje svou figurku vpřed … a podobně |
U každého hracího plánu je pochopitelně úprava jiná (plně postačí využít u každého plánu specifickou úpravu jen jednoho čísla), což děti nevědí a chápou pravidla svého hracího plánu jako jediná správná a závazná.
Hra končí v okamžiku, kdy jeden z hráčů obejde celé kolo. Ostatním hráčům se započte tolik “trestných bodů, kolik polí mu zbývá do konce. Hráč, který je od cíle nejdále, si trestné body nezapíše, ale posunuje se po směru hodinových ručiček k dalšímu hracímu poli a zahájí novou hru s trojicí hráčů, která zde hrála kolo předchozí. Pravidla místního hracího plánu ale nemá k dispozici, stále platí zákaz mluvení. v tomto okamžiku dochází ve hře ke konfliktu, protože jeden hráč ji hraje podle jiných pravidel, která považuje za normální. Obě strany jsou přitom přesvědčeny o tom, že jejich pravidla jsou ta správná.
Výstupem hry by měla být diskuse o tom, k čemu jsou pravidla dobrá a jak nám usnadňují spolupráci, že díky pravidlům skupiny lze spolupracovat i s lidmi, jejichž chování se od našeho v některých věcech liší. Děti by si měly uvědomit, že má-li něco fungovat jako celek, musí to fungovat podle určitých pravidel, která jsou tomuto celku vlastní, společná pro všechny jeho členy.
Nyní by děti měly být připraveny formulovat vlastní pravidla, která chtějí uplatňovat ve své Oáze. Nejde o žádná direktivní nařízení, jejichž cílem by bylo znepříjemnit dětem život. Naopak by mělo jít o usnadnění vzájemného soužití ve skupině, o dohodu. Něco jako “jak se chovat k sobě navzájem i k lidem mimo a jak se k tomu dopracovat, jak přistupovat k případným problémům a jakým způsobem je řešit, …”
b)přihláška
V okamžiku, kdy víme, co se nám ve skupině líbí a co ne, a kdy máme formulovaná pravidla této skupiny, je načase vytvořit přihlášku do projektu. Na tomto místě je důležité upozornit, že není nezbytné, aby se projektu účastnily všechny děti, které jsou členy oddílu. Může se stát, že některým z nich se nebude líbit myšlenka Oázy jako taková, některé se odmítnou ztotožnit s dohodnutými pravidly. Nenuťte je. Nechte rozhodnutí, zda se projektu aktivně zúčastní, na každém dítěti. Zároveň jim zdůrazněte, že pokud se nyní rozhodly zůstat stranou, nezavřely si tím před sebou dveře. Projekt Oáza je přece o toleranci. Umožňuje dětem, aby se zapojily později, pokud si své stanovisko časem rozmyslí nebo pokud přijdou do oddílu poprvé až v okamžiku, kdy již bude projekt v plném proudu.
Své přihlášky – Oázy a jejich pravidla – posílejte na adresu: Ústředí ČRP, Senovážné Náměstí 24, 116 47, Praha 1. Nezapomeňte připsat zpáteční adresu, abychom vám mohli vaše výtvory vrátit. Chtěli bychom tak navázat první přímý kontakt s dětmi, aby byly opravdu těmi, kdo si svůj projekt kormidlují, a výměna informací neprobíhala jen na rovině ČRP – Mozaika – vedoucí.
Nápad:Až se k vám vaše projekty vrátí, zkuste si pro ně najít místo v klubovně na zdi nebo na polici. Hned vedle otevřeného seznamu členů Oázy, kde může mít každé dítě i něco jako svoje razítko – jednoduchý obrázek nebo symbol.