Novináři

Napíše článek do místního tisku, Mozaiky Pionýra, oddílového časopisu, na webové stránky, do kroniky.

Pionýrská soutěž Sami o sobě vznikla na podporu propagace naší činnosti na veřejnosti. Můžeme se dohodnout, že se do ní zapojíme. Je to ale běh na dlouhou trať a tak si napřed vyzkoušíme, jak je práce novináře náročná.

Tužka, papír, fotky z činnosti.
K tomuto metodickému listu není k dispozici žádný pracovní list.

Činnost zařadíme nejlépe na konec úspěšné akce nebo schůzky, jejímž obsahem se chceme pochlubit veřejnosti. V případě kroniky můžeme navázat na práci s pověstmi (i my píšeme své vlastní příběhy a zážitky). Hrou na novináře může akce nebo schůzka i končit.
Při hodnocení uplynulé činnosti si s dětmi povídáme o tom, že by bylo dobré, aby o našem oddíle věděli i ostatní a navrhneme, aby napsali krátkou zprávu.
Necháme je, aby si samy vybraly (třeba v pořadí, v jakém se umístily v právě dokončených soutěžích a činnostech), zda chtějí napsat článek do místních novin, do Mozaiky Pionýra nebo třeba do oddílové kroniky. Stanovíme rozsah zprávičky, obsah je daný. Děti vymýšlejí poutavý nadpis a snaží se vytvořit co nejzajímavější text.
Po uplynutí dostatečně dlouhé (nikoli však příliš dlouhé – asi 20 minut) doby je vyzveme, aby své výtvory přečetly. Posoudíme, jaká fotografie by byla nejvhodnější (pokud je nemáme k nahlédnutí např. na fotoaparátu, dohodneme alespoň činnost, z níž by zápis měl být). Děti pak vymyslí i krátký popis k fotografii. Někdy se stane, že článek nám v tisku neotisknou, ale přiložená fotografie se redakci hodí a bez popisku je nanic.
Nejdůležitější je tu práce vedoucího, který musí dotáhnout činnost do konce – přepsat a jazykově upravit dětské texty, doplnit fotografiemi, přidat průvodní dopis a e-mailem nebo poštou poslat do redakcí.
K činnosti se vrátíme, až naše texty někde vyjdou. Z psaní příspěvků do tisku můžeme udělat tradici, ale měli bychom touto činností pověřovat vždy jiné členy oddílu. Pokud se někomu práce nedaří, snažíme se jej zapojit do činnosti třeba výběrem fotodokumentace, vymýšlením titulků či popisů k fotkám. Nikoho nevyřazujeme, snažíme se děti k této činnosti povzbudit (propagují naši společnou práci). Celoročně dokumentujeme, kde nám vydali jaké příspěvky, a pak se společně na oddílové schůzce přihlásíme do pionýrské soutěže Sami o sobě. Můžeme také jednou ročně vyhodnotit naše nejlepší dopisovatele.
Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra: Pomoc a Přátelství a je přípravou k zapojení do soutěže Sami o sobě.

Psaní článků o uskutečněných akcích není vhodné nechávat až na další schůzku, děti mladšího školního věku nebudou s delším časovým odstupem již schopné činnost popsat.

Při této činnosti musíme mít na paměti především děti s vývojovými poruchami učení. Do činnosti je zařadíme v jiné roli než dopisovatele. Mohou se stát skvělými mysliteli. Dětem s ADHD (hyperaktivní) střídáme činnosti, aby se neztratila pozornost. Autistické děti budou skvělými „nahazovači“ jednoduchých a výstižných názvů článků. Mají k tomu předpoklady.