Patnáctiletý ProRock

Psal se rok 2000, 14. října, a v pražském klubu Prosek předstoupila před porotu I. ročníku, tehdy nejmladší soutěže Sedmikvítku, první z 16 finálových kapel. Do nově vzniklého festivalu mladých rockových kapel, kterých tehdy bylo celé ČR tolik, že by je člověk spočítal na prstech jedné ruky, se přihlásilo 23 kapel ze čtyř krajů ČR. Abychom tehdy dostali ProRock do povědomí a přilákali soutěžící, museli jsme rozeslat desítky dopisů na adresy DDM, sdružení, ZUŠ, ZŠ apod. Po skončení pilotního ročníku soutěže tehdy napsal novinář Petr Hnilo na stránkách rockového měsíčníku: „Pro Rock je pro tuzemský rock bezesporu velmi přínosná akce…“ a později s ním souzněl i redaktor a hudební kritik Jaroslav Špulák na stránkách Práva.

Píše se rok 2014, 15. listopadu, a v pražském klubu Nová Chmelnice, předstupuje před porotu soutěže ProRock, první z 10 finálových kapel… Do XV. ročníku festivalu, jakých jsou po celé ČR dnes desítky, se jich přihlásilo z Česka a Slovenska 300 (!). Abychom udrželi ProRock v povědomí, bylo ale nutno radikálně změnit přístup k propagaci a zviditelnění soutěže. Už dávno nefungují sebelépe napsané dopisy, které zpravidla skončí rovnou ve skartačním stroji, s vývojem chování na internetu a s tím spojenou spamovou poštou již nefungují ani cíleně odesílané emaily, které končí rovnou v koši. Pro současnost se ukázalo, že nejvhodnějším oslovením kapel, ve spojení s propagací, bude „sňatek z rozumu“ s partnerem soutěže – serverem Bandzone.cz, na kterém má profil 34 000 kapel z Česka a Slovenska. Výsledkem byl přihlašovací boom, takže oproti minulým ročníkům musela být ustanovena porota, která v neveřejném kole vybrala napřed 50 semifinalistů, ze kterých pak vzešla finálová desítka. Součástí spolupráce s Banzone.cz byl samostatný profil soutěže, na kterém mohli porotci přímo hlasovat.

ProRock prošel během patnáctileté tradice přirozeným vývojem, byly lepší i slabší roky a o to více jsem rád, že tato sinusoida byly letos výrazně rostoucí. Bylo to dáno nejen novým systémem organizace, ale především doposud pravděpodobně nejvyšší úrovní soutěže, která se vrátila v žánrovosti více ke „kořenům vzniku“ a ve finále byl slyšet nejen cross–rock a metal, ale i folk-rock a pop-rock a do textů autorských skladeb se vrátila čeština. Velkou devizou letošního ročníku byla opět vynikající porota, která svým konkrétním a smysluplným hodnocením ke každé kapele dokázala inspirovat a motivovat. Na tomto se shodla drtivá většina soutěžících. Za všechny porotce uvedu alespoň dvě jména – Alexandra Guhu, šéfdramaturga TV Óčko a Karla Maříka, majitele hudebního studia, a především vynikajícího muzikanta a skladatele mnoha úspěšných songů nejen k desítce českých filmů, ale například i pro zpěváka skupiny Nazareth Dana McCaffertyho.

Říká se, že zpravidla co špatně začne, to dobře skončí, kéž by to platilo vždy a všude. Nicméně XV. ročník ProRocku toto pravidlo plně naplnil. Tři dny před soutěží jsem byl vyrozuměn, že nemohu počítat s již nasmlouvanými (a dost dobrými) moderátory, dva dny před soutěží jsem definitivně pochopil, že nás, mě a Lucku Voči, nechává naše domovská 96. PS v sobotním pořadatelství naprosto osamocené a vrcholem bylo zjištění v den soutěže, 30 minut před začátkem, že pronajímatel klubu vyměnil na poslední chvíli zvukaře, se kterým jsme v minulosti spolupracovali a se kterým jsem byl v kontaktu, a ten nový nemá v sále kytarový a basový aparát.

Resumé kladů: zvukový aparát zapůjčil host soutěže, kapela The.Switch, většinu programu moderoval více než skvěle bývalý Veselý Medvěd Tomáš Dvořák a místa pořadatelů nahradila skvělá parta z PS Záře. V nouzi poznáš přítele…, „milení pionýři ze Záře, lomím se před vámi v pase a ještě jednou moc děkuji!“

XV. ročník soutěže Pionýrského Sedmikvítku byl můj poslední ve funkci hlavního pořadatele. Zestárnul jsem u něho asi o 10 let, ale jsem o to raději, že se loučím se ctí a doufám, že jsem neudělal ostudu ani sobě, ale především spolku Pionýr.

Obdobných soutěží pro začínající kapely jsou dnes desítky, zpravidla ale, jak rychle se objeví, tak rychle zmizí. Žádná, snad s výjimkou Rockfestu Michala Pavlíčka (XIX. ročník), ale nemá takovou historii a (k mému překvapení) tak dobrou pověst. Jsme jediným spolkem, který se vedle své hlavní činnosti věnuje i organizaci celorepublikové soutěže v tomto žánru, věkově do 26 let (alespoň pokud vím). Je to dáno mimo jiné i zařazením do projektu Pionýrský Sedmikvítek, podporou MŠMT a doposud i hl. m. Prahy. Budoucnost ProRocku, a já doufám, že nějaká ještě bude, spočívá mimo jiné nejen ve spolupráci s největším hudebním serverem Bandzone.cz, ale i v hledání a naleznutí silného partnera. Boom, který letos nastal, si to asi žádá. 

Radek Zázvůrek, hl. organizátor XV. ročníku soutěže ProRock

Pokud vás zajímá, jak skvělý je vítěz XV. ročníku, pražská kapela „Y?“, navštivte jeho profil na bandzone.cz/y, kde najdete nejen nahrávky, ale i video. Pokud nenastane nějaká změna, bude tato kapela k vidění a slyšení i na koncertu Děti dětem 31. 1. 2015 v Praze.

 

Výsledky XV. ročníku soutěže

15. listopadu 2014 – Hudební klub Nová Chmelnice Praha 3

1. místo:	„Y?“	(Praha)
2. místo:	„27“	(Praha)
3. místo:	„I Love You Honey Bunny“	(Praha)
Divácká soutěž:	Wane Sick	(České Budějovice)
Zpěvák – zpěvačka soutěže:	Lucie ŠKUTOVÁ	(„Back to Basics“, Český Těšín)
Cena za nejinvenčnější pojetí hry na kytaru:	Ondřej MATAJ	(„27“, Praha)

POROTA:
Alexandr GUHA (šéfdramaturg TV Óčko, člen Akademie populární hudby)
Vojta KALINA (hudebník, Pipes and Pints)
Karel MAŘÍK (hudební skladatel a producent)
Michal NOVÁK (Bandzone.cz)
Tomáš VONDRÁČEK (hudebník, kytarista)

MODERÁTOR:
Tomáš DVOŘÁK

HOST:
The.Switch